Jiří Macoun: Plus Minus Max
Knížky o bystrém a vynalézavém Maxovi a jeho partě z osmé třídy na venkovské škole vycházejí už několik let - tato je novým, třetím pokračováním příhod, do kterých Maxe i jeho spolužačky a spolužáky zavedlo jeho zarputilé zkoumání a pokusnictví v chemii a fyzice.
Pro toho, kdo si myslí, že se dneska nedá nijak využít toho, čemu se člověk učí ve fyzice nebo chemii, bude četba překvapením. Max a jeho kamarádi se díky tomu, že Max vynalezl lektvar na zlepšení školního prospěchu nebo prostředek na odstraňování žvýkaček dostanou do dobrodružných situací, které mu mnohý pubertální vrstevník musí závidět. A za vyřešení malérů mohou děkovat právě tomu, jak Max dokáže v běžných i nečekaných situacích uplatnit zákony přírodních věd i zdravého rozumu.
Knížky Jiřího Macouna o přemýšlivém Maxovi navazují jednak na tradici foglarovek v tom, že vstřícné a čestné chování mezi kamarády, bez předstírání i bez módních hloupostí se považuje za normální a že pomáhá zvítězit nad zlomyslnými nebo zlovolnými protivníky. Starší generace čtenářů si při výběru knížky pro své vnuky nebo děti vzpomene také na Kästnerova Emila a detektivy. Ale Macounův Max je dnešní, bez mravní nadnesenosti a v moderním stadiu vědy.
Hrdinové a hrdinky (trojlístek spolužaček) v knížce Plus Minus Max nezápasí křečovitě o svou dospívající identitu s nespravedlivou školou nebo rozháranými rodiči, jako v tolika dnešních příbězích s dětskými hrdiny. Nevstupují ani do nadpřirozených světů z knížek fantasy, ale naplno si užívají legrací i napětí života reálného - i když se v něm díky Maxovým vynálezům často pohybují kolem samé hranice uvěřitelného. Plus Minus Max vyniká tím, že kreslí před čtenářem vyrovnaný a přitažlivý model mladého člověka, který sice má své přirozené nejistoty, ale nedává se jimi strhnout do bezradnosti. Tím, že se postavy soustředěně věnují docela věcným zálibám, získávají možnost prožívat konec dětství tvořivě, srdečně a se stoupající sebeúctou. Přál bych takové prostředí i partu všem mladým čtenářům, kteří si knížku otevřou.
Ondřej Hausenblas
Jiří Macoun: Plus Minus Max
27.1.2010 | čajovna | Knížky pro děti
Autor na svých stránkách vypráví o svém přesvědčení a idee, že každý příběh musí mít dostatečnou zápletku od začátku do konce. Jen tak se udrží čtenářův zájem. V tomto případě se to podařilo. Nejsou to zápletky nikterak úchvatné, šokující a nadpozemské, ale naopak. Obyčejné, klukovské a holčičí a právě pro tu svoji obyčejnou neobyčejnost a zajímavou kompozici věcí lehce neskutečných a skutečných, třeba ten zázračný lektvar, který kdoví....fungoval by ve skutečnosti? Ale to nemusíme řešit, důležité je, že je to věc neobyčejná a váže na sebe pozornost. Prolíná se celým příběhem, který sice začíná na obyčejném fotbalovém trávníku, ale končí až na ministerstvu školství a nakonec důsledky konzumace tohoto ovocno-bylinného nápoje jsou natolik sáhodlouhé, že ovlivní celý svět a hlavně Maxovo finanční konto.
Hlavní hrdinové vyrazí dvakrát do Prahy a pokaždé to bude dobrodružný výlet, ve kterém nevíte ani vteřiny, kdy se stane něco neočekávaného.
Po přečtení tohoto příběhu musím s autorem souhlasit, ano, opravdu se mu podařilo udržet pozornost, která, přiznám se, zezačátku občasně skomírala, asi přece jen nejsem dostatečný fotbalový fanda, nicméně zhruba od poloviny do konce už jsem se nemohla odtrhnout. Odtud mohu příběh doporučit naprosto každému a nebude zklamán.
Vydalo nakladatelství Portál, 2009, www.portal.cz
Jiří Macoun: Plus Minus Max
Zadní strana a anotace této knihy říká ve slovech PhDr. Ondřeje Hausenblase, že je to četba dobrá pro puberťáky, kteří by rádi četli Rychlé šípy, ale nemohou snést jejich naivitu a historickou odlehlost...
Nakolik je tento příběh podobný tomu z Rychlých šípů, to nebudu posuzovat, pravdou je, že je to čtení pro kluky téhož věku, tedy zhruba kolem těch 11 či 12 let. Je tu napětí, dobrodružství, ale vše je v mezích reálu a neběhají tu nadpřirozené postavy, prostě klukovský příběh ze života. Přidala bych ještě jeden faktor, který tu velmi zřetelně vystupuje. Nebála bych se přihrát tuto lehce fotbalovou a klučicí knihu také holkám. Proč ne? Protože tu jsou tři kamarádky hlavního hrdiny Maxe Brože, který je nadšený kutil, výzkumník a amatérský vědec. Tentokrát bude za fyzika a své oslňující fyzikální vědomosti využije při fotbalu a posléze i ve věcech dalších.
Příjemná knížka s hezkým, obyčejným a milým příběhem pro kluky, pohlazení pro duši rodičovskou a doufám, že i klukovskou, doufám, že tohle si velmi rádi přečtou i tatínkové. Pozitivní dojem dotváří také látková záložka, která je velmi praktická a já je mám moc ráda. A také maličká drobnost hned na úvod – mírně plastická vnitřní strana obálky imituje textil a to dotváří dojem, že v ruce nedržíte jenom nějaký papírový výtisk čehosi, ale příběh, který kdosi rád a s chutí sepsal a kdosi ho ještě s větší péčí a láskou stvořil k životu knižnímu...
„Máš tu chybu, mládenče,““ zahalekal sudí shovívavě, jakmile přelétl očima jména na papíře.
„Jakou?“ podivil se Max.
„Dva brankáři nastoupit nemohou,“ pobaveně ho upozornil rozhodčí.
„Myslím, že dva hráči v brance znění pravidel neodporují,“ řekl Max klidně...
... „Utkání hrají dvě družstva. Jedno družstvo tvoří jedenáct hráčů, z nichž jeden musí být brankář.“
přečetl nahlas.
„Jeden!“ zvolal rozhodčí vítězoslavně. „Zase si ty papíry zaklapni a maž na hřiště, nebo prohrajete kontumačně.“
„Jeden musí, ale není tam napsáno, že dva nemohou,“ nemínil Max změnit svůj názor“.
Tak to je jeden příklad za všechny. Jak vidíte, Max není lecjaký hlavní hrdina, ale chlapec nejen bystrý a zvídavý, ale jeho mozková hbitost se snad vymyká i biologickým pravidlům. Samozřejmě, ve škole má své příznivce i odpůrce, ale má u sebe své tři holčičí souputnice, které si říkají Hvězdotvorky a to proto, že se všemožně po holčičím snaží zasáhnout do Maxova osudu. Jejich péče je příkladná, například Maxovi připraví úžasný ovocný a bylinkový elixír, aby zvládl náročný fotbalový trénink a zápasy. Ukáže se, že Plus Mínus nápoj je opravdu zvláštní a hlavní hrdiny zavede až do tajemné chodby staré Prahy, na televizní obrazovky, a… a… a to už nechám na vás, zápletka je totiž velmi nápaditá a rozhodně to není nic průhledného, co byste čekali… dostaneme se totiž až k velmi tučnému kontu hlavního hrdiny a problémům s ministerstvem školství a úplně na závěr je tu nejedna akce určena pro celý svět a bílými střechami to jen začíná.
© Renata Petříčková, 24. 1. 2010 Svět dětské fantazie