Jiří Macoun (nar. 1956 v Českých Budějovicích)
O životě a zájmech
Po ukončení střední školy jsem vedl pestrý profesní život. Pracoval jsem jako obráběč kovů, čerpač, vychovatel zednických a tesařských učňů, horník na dole Lazy v Orlové, domovník, vedoucí obchodního domu, prodavač nábytku. Zároveň jsem se věnoval rozličným činnostem: geologii (rýžování zlata, pár desítek zlatinek jsem nalezl, ale na bohatství je jich málo), paleontologii, astronomii, meteorologii, vojenství a kosmonautice nebo vaření, dříve i sportům, šermu kordem či fleretem, létání s bezmotorovými letadly, karate. Od prosince 2008 se zase hýbu pravidelně téměř každý den. První půlmaratón v životě jsem uběhl na konci září 2009 za 2 hodiny 55 minut.
O psaní
V roce 1997 jsem začal vymýšlet dobrodružné příběhy pro jedenáctileté a starší čtenáře i čtenářky, které později vyšly v souboru povídek Experiment Max (2002). Povzbuzen velice příznivými čtenářskými ohlasy jsem napsal volné pokračování krkolomných příhod školou povinného badatele Maxe nazvané Faktor Max (2004). Od jara roku 2004 jsem spolupracoval s nakladatelstvím Computer Press (též CP Books nebo C Press) na knihách pro mladé historiky – válečníky. Publikace z této řady jsou protiváhou zahraniční naučné literatury pro mládež, která zpravidla naprosto pomíjí české dějiny. Nejnovějším pokračováním beletristické tvorby je kniha Plus Minus Max, která právě vyšla. Při sepisování příběhu, které trvalo čtyři roky, jsem dbal na zábavnost a napětí. Jen čtenáři a nikdo jiný ovšem rozhodnou, jestli byla moje snaha úspěšná.
O tvůrčích obavách
Při psaní každé knihy mě děsí představa, že ji čtenář odloží po zdolání první, druhé nebo jakékoliv následující strany. Ze všech sil se snažím udržet spád zápletek až do úplného závěru, protože jen takové příběhy budí pozornost větší než průměrnou.
O literárních vzorech
Za jednoho z nejschopnějších českých autorů píšících pro děti a mládež vůbec považuji E. Štrorcha. Jeho Lovci mamutů jsou již od roku 1918 naprosto příkladnou ukázkou svižného děje sepsaného navíc velmi čtivě a vpravdě moderně. Obdobně zajímavě převyprávěl František Novotný dobrodružství trosečníka Robinsona Crusoe. Ferda Mravenec byl také mojí oblíbenou knihou. Z děl zahraničních autorů jsem četl v dětství a mládí neustále dokola Neználka (první dva díly) a Tajuplný ostrov.
O prvním čtenáři
Když jsem sepsal asi víc než polovinu povídek do pozdější knihy Experiment Max, rozhodl jsem se vyzkoušet text na čtenáři přiměřeného věku. V příbuzenstvu nebyl žádný, ale jedna dobrá známá měla právě desetiletého syna, který rád četl. I poprosil jsem ji o laskavost a předal ji disketu s povídkami z pozdější knihy Experiment Max. Za dva týdny jsem se nesměle dostavil do jejího obchůdku s kosmetikou a ani se neodvážil zeptat na ohlasy. Vzpomněla si sama. Povídky jí totiž v ten večer rozvrátily domácnost. Syn Dan se do Maxmiliánových dobrodružstvích naplno začetl a všechno ostatní nechal plavat. Několik následujících měsíců pak pročítal Maxovy příběhy neustále dokola, ráno před školou, ve třídě, odpoledne u babičky a dokonce i v noci pod peřinou v době, když už měl dávno spát. Text znal zakrátko lépe než já, dokázal zpaměti odcitovat celé odstavce. Jeho neobyčejně hluboké zaujetí pro povídky z Maxova badatelského života zcela nepochybně přispělo k tomu, že nezůstaly navždy v šuplíku.